Úvod > Slovník pojmů

Slovník pojmů

Anorexie
anorexie – nechutenství. Příznak, který může mít řadu příčin, vč. vlivu některých léků. Běžně vzniká i uhorečnatých infekcí, ale může být též příznakem vážnějšího onemocnění. Srov. mentální anorexie an-; řec. orexis chuť.
nahoru

Bipolární porucha
Bipolární porucha, známá také pod dřívějším názvem manio-depresívní psychóza, je onemocněním mozku při kterém dochází k velkým výkyvům v náladě, vnitřní energii a práceschopnosti. Na rozdíl od normálních výkyvů nálady u zdravých lidí je kolísání nálady u bipolární poruchy neobvykle těžké.
nahoru

Bulimie
bulimie – nezvladatelná chuť k jídlu, „žravost“. Mentální b. – onemocnění s opakovanými ataky přejídání se silným puzením k jídlu  provázené současně neadekvátní snahou zabránit ztloustnutí zvracením, užíváním projímadel apod.. Podle způsobu kompenzace nadměrného přívodu potravy se rozlišuje typ vypuzující zvracení, laxativa, klyzmata a nevypuzující nadměrné cvičení, půsty. Etiopatogeneze není zcela objasněna, studují se centrální mechanismy regulace příjmu potravy a psychosociální faktory, léčba je komplexní, psychoterapeutická ev. podávání psychofarmak. Ataky přejídání se a hypersomnie bývají při Kleineově-Levinově syndromu. Srov. polyfagie, mentální anorexie řec. bous vůl; limos hlad.
nahoru

Deprese
1. duševní stav charakterizovaný nadměrným smutkem. Může být součástí neurózy, psychopatie nebo reakcí na závažnou událost, reaktivní d.. D. vznikající zdánlivě bez příčiny se označovaly jako endogenní d. Těžké d. mohou být provázeny bludy, nemocný se obviňuje z řady často absurdních vin, z odpovědnosti za zkázu světa apod., vedoucími někdy až k sebevraždě. Postižený často trpí tělesnými obtížemi, zácpou, nechutenstvím, ranní nespavostí atd., které mohou někdy v klinickém obraze převládnout, dř. tzv. larvovaná d.. V etiopatogenezní d. hrají roli faktory genetické, poruchy neurotransmiterů, byly popsány změny v oblasti neuroendokrinní i neurofyziologické. Existují rovněž teorie psychosociální. Při hodnocení d. se zvažuje její závažnost, přítomnost tělesných příznaků somatického syndromu a psychotických příznaků. D. může mít rekurentní charakter, může se střídat s mánií nebo může mít sezónní charakter. D. s významnými tělesnými příznaky jsou nověji zařazovány k somatoformním poruchám. Obecně se d. vyznačuje smutnou depresivní náladou, ztrátou zájmů, poruchami spánku, poklesem energie, sníženou sebedůvěrou, výčitkami vůči vlastní osobě, poruchami chuti k jídlu v obou směrech. D. se mohou vyskytnout samostatně, někdy se střídají se svým opakem srov. mánie, maniodepresivní psychóza. V léčbě se používají psychofarmaka antidepresiva, někdy též elektrošoky, význam má i psychoterapie. Epizoda d. postihne za život poměrně velkou část populace, v některých případech má tendenci se opakovat. V současnosti se d. striktně nerozděluje na endogenní a reaktivní. Podstatou d. jsou poruchy neurotransmiterů v mozku zejm. nedostatek noradrenalinu a serotoninu; antidepresiva tento nedostatek odstraňují. Srov. afektivní poruchy, dystymie 2. potlačení určité funkce. D. dechového centra např. při některých otravách, d. imunity 3. snížení. D. na elektrokardiogramu – vychýlení linie z její základní izoelektrické polohy dolů, nejč. postihuje úsek ST. Spolu s elevací se označuje jako denivelace de-; -prese.
nahoru

Fobie
chorobný, nepřiměřeně silný, neodůvodněný strach před určitou událostí nebo věcí, někdy provázený úzkostí, anxietou. Srov. neuróza. Klaustrofobie strach z uzavřeného prostoru, kancerofobie strach z rakoviny aj. řec. fobos strach.
nahoru

Hysterie
psychický stav s charakteristickou výraznou a nestabilní emotivitou (citlivostí), se sklonem k primitivním reakcím, pocitem životního neuspokojení. Moderní psychiatrie již termín pro jeho pejorativní konotace vůbec nepoužívá.
nahoru

Obsese
je v psychologii označení pro vtíravé (obsedantní) myšlenky. Ty se projevují náhle a nezávisle na vůli postiženého, který se jim často nedokáže bránit. Obvykle jde o myšlenkové nápady (hudební obsese, kdy se stále vtírá určitá melodie) nebo o nutkání k jednání.
nahoru

Panická porucha
zvláštní typ úzkostné poruchy, postihuje asi 3% populace; vyznačuje se opakujícími se nevyprovokovanými záchvaty silné úzkosti kombinované se strachem ze smrti nebo ze ztráty sebekontroly v trvání desítek sekund až minut. Tyto záchvaty se nazývají panické ataky. Ataky vznikají náhle, často spontánně, nelze je předvídat, jsou časově ohraničeny. Bývá řada příznaků z oblasti vegetativního nervstva, oběhového systému – palpitace, pocení, třes, obtížné dýchání, bolesti či nepříjemné pocity na hrudníku, nauzea, závrať, chvění, třes, derealizace, strach ze smrti či z možnosti „zešílení“, návaly apod. Diagnóza je založena na příslušných diagnostických kritériích s nutností vyloučit organickou příčinu. Bez adekvátní léčby je průběh obv. chronický. Pacienti jsou mnohdy opakovaně internisticky vyšetřováni bez nálezu. Tělesné příznaky mohou svou intenzitou nad prožitkem úzkosti převažovat. Až třetina záchvatů vzniká v době spánku. V průběhu choroby se zpravidla rozvíjejí sekundárně projevy agorafobie. Příčina není známa, ale vznik choroby souvisí pravděpodobně s drobnými změnami organickými a funkčními v oblasti mozkového kmene s úzkou vazbou na centra řídící dýchání. Léčbou volby je alprazolam nebo antidepresiva SSRI, prospěšná je rovněž psychoterapie. Běžná anxiolytika panickou poruchu neovlivňují. Též epizodická paroxysmální úzkost.
nahoru

Psychóza
těžké duševní onemocnění, při němž nemocný ztrácí kontakt se skutečností, kterou jinak vnímá, jinak ji hodnotí a jinak se proto chová. Tato ztráta kontaktu souvisí s halucinacemi a bludy, pod jejichž vlivem se nemocný může dopouštět pro okolí zcela nepochopitelných činů. Psychotikovi, který se však nepovažuje za duševně nemocného nemá „náhled“, připadají zcela v souladu s jeho vnímáním světa. Příčina p. je většinou neznámá, zřejmě spočívá v odchylných biochemických pochodech v mozku, poruše neurotransmiterů apod. „vnitřní“, endogenní p.. V některých případech může být p. vyprovokována chemickými látkami, např. drogami toxická p., nebo způsobena jiným známým onemocněním mozku. Průběh endogenní p. je chronický, někdy se střídají období s různě rozvinutými příznaky. Od 50. let našeho století se průběh těchto nemocí zlepšil zavedením psychofarmak. K další léčbě některých p. patří např. elektrošoky, event. inzulinové šoky, psychoterapie, důležitá může být i sociální péče. K nejčastějším p. patří schizofrenie, maniodepresivní psychóza a paranoia. Srov. neuróza, psychopatie, psychotik psyche; -óza.
nahoru

Psychofarmaka
obor zabývající se účinkem látek, zejm. léků, na duševní činnost a stavy člověka. Srov. psychofarmaka psyche; farmakologie.
nahoru

Mánie
1. duševní stav charakterizovaný nadměrnou veselostí, rozjařeností a zvýšenou aktivitou. Nálada může mít expanzivní či podrážděný charakter, musí trvat aspoň jeden týden. Bývá zvýšená hovornost, aktivita, myšlenkový trysk, snížená potřeba spánku, změna chování často riskantní. Duševní činnost, myšlení i řeč jsou zrychlené, postižený působí nezdolným dojmem a má velké sebevědomí. Dopouští se různých excesů v sexuální sféře, v konzumu alkoholu, bezhlavě nakupuje a utrácí, spřádá ohromné plány, jejichž plnění často nedokončí, ale může jimi způsobit značné škody. Někdy může působit dojmem dobrého společníka, jeho nekritičnost a prchavost jeho myšlení však mohou posléze vyvolat v ostatních lidech negativní reakci, která může u nemocného vyprovokovat i agresivní chování. M. může mít psychotické příznaky bludy, halucinace. K léčbě m. se mj. používá lithium, dále karbamazepin, valproát, ev. neuroleptika srov. dysforika, účinná může být i terapie elektrokonvulzivní. M. bývá součástí maniodepresivní psychózy, při níž se střídá s depresí, která je v mnohém jejím zrcadlovým obrazem. Nižší stupeň je hypománie. Srov. afektivní poruchy 2. zvl. ve složeninách chorobný sklon k něčemu. Srov. kleptománie, pyrománie, toxikománie řec. mania zuřivost, šílenství, nadšení
nahoru

Neuróza
klasické označení pro funkční duševní poruchu bez organického nálezu na mozku, která spočívá v narušené schopnosti přizpůsobení, v poruchách myšlení, jednání, vnímání, cítění, přičemž na rozdíl od psychózy si pacient si svůj stav uvědomuje má náhled a jeho osobnost není rozložena. N. se klasicky dělily na několik typů podle převládající obtíže. Neurastenie je charakterizována střídáním nadměrné podrážděnosti a přecitlivělosti s únavou a vyčerpaností, anxiózní a fobická n. je provázena nadměrnou úzkostí a strachem, pro hysterickou n. je typická zvýšená emotivita s nadměrnými reakcemi, nutkavá jednání jsou základním příznakem obsedantně-kompulzivní n. Jako orgánová n. se označuje funkční porucha různých orgánů, např. v oblasti oběhu neurocirkulační astenie, trávení např. dráždivý tračník, ale i v oblasti sexuální impotence u mužů, vaginismus u žen. Na vzniku n. se kromě určité vrozené dispozice podílejí zevní vlivy únava, přetěžování, stres, vyčerpání, nedostatek spánku, otřesný zážitek. V léčbě n. se uplatňují některá psychofarmaka, psychoterapie aj. neur-; -óza.
nahoru

Úzkost, úzkostné poruchy
funkční poruchy vyšší nervové činnosti bez organických změn mozku, mezi jejichž příznaky dominuje v různé podobě úzkost. Dř. klasifikovány jako neurózy. V kritických životních situacích bývají zpravidla projevy ú. p. potlačeny, rozvíjejí se naopak v období relativního klidu. Základními typy ú. p. jsou generalizovaná úzkostná porucha, posttraumatická stresová porucha, nutkavě-vtíravá porucha, smíšená úzkostně-depresivní porucha, panická porucha.
nahoru

Schizofrenie
je závažná duševní choroba, kterou provází výrazná změna myšlenkových pochodů a vnímání reality, dále dochází k poruchám emočních reakcí na vnější podněty a schopnost komunikace s okolím. Hlavními příznaky jsou především úzkost, bludy a halucinace, dezorganizované a neklidné chování. Dochází k rozštěpu mysli (rozštěpu ve smyslu rozporu mezi vnímanou realitou a realitou samotnou). Bohužel tento termín oficiálně zavedený roku 1908 Dr. Eugenem Bleulerem dal vzniknout všeobecnému omylu, že schizofrenii lze definovat jako rozdvojení osobnosti, což je ale hrubá chyba, neboť rozdvojená osobnost, odborně mnohočetná porucha osobnosti, náleží k poruchám disociativním a schizofrenní poruchy jsou označovány jako onemocnění psychotické.
nahoru

Závislost
je stav, kdy někdo nebo něco je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí že ji potřebuje) ke své existenci. Závislostí na osobě se rozumí obvykle závislost na její péči, lásce nebo přítomnosti: typicky za normálních okolností je například malé dítě závislé na svých rodičích. Živé organismy jsou závislé na dostatku kvalitní potravy, vody a vzduchu atd.
nahoru